Co z ní lidé vlastně znají? Hluboké lomy připomínají kaňony, na dně jsou někdy hluboká jezera. Bez někdejší těžby vápence by to byla sice hezká, ale celkem běžná krajina českého krasu.
Vápenec je hornina, ve které převládá uhličitan vápenatý (CaCO3). Dalšími složkami mohou být třeba jíl, písek nebo dolomit. Metamorfóza způsobuje změnu v krystalický vápenec. Vápnitá příměs je častá i v jiných sedimentárních horninách. Vápenec nejčastěji vzniká v teplé a čisté mořské vodě. Zdrojem jsou vápnité schránky organizmů, případně jejich drť. část vápenců má původ v přímém chemickém vysrážení z vody, nebo prostým uložením vápencové drti ze starších sedimentů. Vrstvy vápenců jsou největším úložištěm CO2 na Zemi. Na okraji desek se dostávají do hloubky a sopečná činnost pak vrací CO2 do atmosféry. Tento proces však není dokonalý, proto obsah CO2 v atmosféře postupně klesá. Současně také klesá teplota a výška hladiny v mořích.
Spalování fosilních paliv kompenzuje tento úbytek jen částečně. Vápenec lidé využívají po tisíciletí. Z počátku jako stavební kámen, pak jako surovinu pro výrobu malty a cementu, potřebný je při výrobě železa, rafinování cukru a v mnoha chemických provozech. Jeho spotřeba postupně stoupala. Nejdříve stačilo sbírat vhodné kameny, pak se rozběhla těžba v malých lomech. Když ani to nestačilo, nastoupily velkoprovozy. Místa vhodná pro těžbu byla ověřena pomocí průzkumných rýh. Sledovalo se nejen složení vápenců, ale také jejich uložení. Šikmé nebo kolmé vrstvy se daly těžit snadno, vodorovné nebo masivní vápence se těžily obtížněji, s využitím trhavin. Lomy se zakládaly zpravidla na svahu kopce. V rovinatém terénu to ovšem nejde, a tak se kámen odvážel štolami, které ústily v úrovni dna lomů, případně se do nich materiál sypal komíny. Po dosažení velké hloubky však bylo nutno kámen dopravovat i nahoru, k hlavní dopravní štole. Štoly se užívaly nejen k dopravě, ale i k průzkumu ložiska.
Vápence v širším okolí Mořiny jsou spodnodevonského stáří (vápence koněpruské, slivenecké, loděnické, řeporyjské a dvorecko prokopské). Silur vystupuje jen v jádrech antiklinál. Vápence jsou tektonicky porušeny řadou vrás a přesmyků.
Po kliknutí na fotku se zvětší a otevře v Rajčeti. Můžete si také nastavit automatické prohlížení všech fotek.
Na Ameriku se nejlépe dostanete z Karlštejna po žluté turistické značce. Cesta trvá necelou hodinu. Štoly jsou přístupné jen několikrát ročně, je možné se informovat na www.ceskykras.nature.cz